O víkendu jsem si odskočil z triatlonových vod do uzavřených vod mého domácího bazénu v Ostravě-Porubě. Konalo se zde Mistrovství ČR družstev. Není to jen tak nějaký závod. Soupeří mezi sebou celé kluby, které jsou rozděleny na ženy a muže. Se svou plaveckou výkonností jsem pomohl svému klubu, za který jsem soutěžil od malička. Nakonec jsme obsadili páté místo za chlapy a druhé místo za ženy.

Druhé soustředění na Kanárech už bylo zaměřeno na přechody mezi jednotlivými disciplínami a to vše v rychlejším tempu. Po 14 dnech jsme absolvovali závod v Las Palmas. Závod byl na polovičních distancích. Plavání bylo brutálně náročné, protože jsme se museli poprat s velkými a častými vlnami. Po masakru ve vlnách jsem naskakoval na kolo až ve čtvrtém balíku. Nedalo se nic dělat a nasadil jsem vyšší rychlost a dojel třetí balík. Pokusil jsem se dojet i druhý balík, ale to už jsem nestihl, protože se přešlo na běh. Ten v mém podání byl bohužel jen tuctový, protože jsem měl problémy s chodidlem. Jsem z Ostravy a my se nevzdáváme, takže jsem doběhl, jak to jen šlo a nakonec z toho bylo 47. místo z celkových 74 závodníků.

Po závodě v Las Palmas jsme si trochu odpočinuli, ale jen na chvíli, protože za týden jsme závodili v Portugalsku ve městě Quateira. Tento závod už byl na olympijských distancích. Jako minulý týden jsem si plaveckou část velice protrpěl. Vlny byly zase obří, ale ne tak časté jako minulý týden, prostě Atlantik. Při průběhu depem mi praskly gumičky, které mi drželi tretry a tím pádem jsem měl problém s naskočením na kolo. Ale chytl jsem skupinku, která se nechtěla vzdát, a pořádně jsme to roztočili. Dotáhli jsme se až na třetí balík a do druhého depa jsme přijeli ve velkém počtu asi 30 lidí. Běžecká část byla oproti minulému týdnu úplně nádherná. Kolo bylo velmi silově náročné a bál jsem se, že dostanu křeč, ale nohy jsem měl lehké a tak jsem se do toho opřel a sbíhal jsem jednoho závodníka za druhým. Závodil jsem na plno až do posledních centimetrů. Ve finiši jsem bojoval s Francouzem. Dlouho jsem si takhle pořádně nezazávodil, byl to skvělý pocit a už se těším na další závod.

Po zimním soustředění, kde jsme se proháněli na běžkách, jsme se vydali do teplých krajů. První soustředění, které je jedno z mnoha, jsme absolvovali na Kanárských ostrovech. Počasí je zde velice stabilní a tudíž se zde dá trénovat, když u nás je ještě mráz. Celkem nás bylo devět, sedm chlapů, jedna reprezentantka ze sousedního Slovenska a samozřejmě repre trenér. Toto soustředění bylo zaměřeno na objem. V průměru na den jsem odběhal 18km, na kole jsme najezdili přes 100km a ve vodě to byly 4km. Soustředění bylo na 14 dní. Po příletu domů následoval týden odpočinku a následně cesta zpět na Kanáry.

První měsíc za námi a spousta kilometrů už odjetých. Začátek roku začal hned zostra. Byl jsem na soustředění v Srní na Šumavě. Tam jsme se zaměřili hlavně na velký objem na běžkách. Nezapomněli jsme ani na zbytek. Kolo jsme si užili na trenažéru. Okolní lesy jsme prošli a proběhli křížem krážem. Plavání proběhlo v jediném místě, kde to šlo a to v bazénu, který byl součástí hotelu. Využili jsme také multisportovní halu, kde jsme si zalozili na stěně, zahráli jsme si fotbálek a basket. Sněhová nadílka byla dosti podprůměrná, ale i přesto jsme si užili spousty zábavy a sportovního vyžití.

Nedávno jsem absolvoval v Českých Budějovicích velmi důkladné měření posedu na kolo. Tato akce se odehrávala ve specializovaném obchodě cyklistické značky Specialized. Měření trvalo přes tři hodiny a bylo neskutečně precizní.

10. února jedu na první soustředění v teple. Už se velice těším až se projedu na svém super Maxbiku venku a vyšlápnu si nějaký ten kopec.

Rok se s rokem sešel a je tady konec roku. Přeji Vám rok 2018, aby byl plný úspěchů a pohody.

Posezónní odpočinek skončil a začíná příprava na další sezónu. Jak jinak začít než z ostra. Byl jsem na repre soustředění v Praze. Kemp byl zaměřený na správnou techniku posilování, seznámení se novými trendy. Samozřejmě nesmí chybět běžecká technika a technika ve vodě. 

Na závěr sezóny jsem navštívil Africký kontinent. Zúčastnil jsem se olympijského triatlonu v Agadiru. Na závod jsem jel s reprezentačním trenérem a dalšími dvěma kluky. Závod jsme spojili i se soustředěním a rozhodně jsme se neflákali. Na kole jsme najeli přes 300 kilometrů, uběhli jsme okolo 30 kilometrů a každý den jsme se proháněli ve vlnách Atlantiku. Závod jsem měl skvěle rozjetý hned od začátku. Z vody jsem vybíhal na 5. pozici a následoval hodně těžký běh po písku do prvního depa. Tempo na kole bylo pro mě velice klidné a mohl jsem nohy připravit na závěrečný 10.kilometrový běh. Do druhého depa jsme přileji ve velkém balíku čítajícím zhruba 15 závodníků. Díky super běhu jsem se dostal na 10. příčku a také jsem získal tak cenné ITU body. Letos se zúčastním ještě jednoho závodu na Africkém kontinentu a tím bude moje letošní triatlonová sezóna u konce. Držte mi palce.

V sobotu 14.10. se konal 3. ročník Havířovské 10. Trať vedla samotným centrem Havířova. A byl to jeden z mála skvěle zorganizovaných závodů, na kterém jsem letos byl. Hlavní myšlenka závodu je podpora handicapovaných sportovců a vrácení sportovního života do města. Závod jsem ovládl v čase 33:55. Záznam z celého závodu můžete shlédnout na odkazu níže (závěrečný finish 1:46,0).

https://www.youtube.com/watch?v=Qp5D5nnJyTU

A celkové výsledky:

http://results.onlinesystem.cz/ResultsDetail/Index/?Id=1032&trackId=1501

Článek

http://karvinsky.denik.cz/ostatni_region/havirovskou-desitku-2017-vyhral-jakub-powada-20171014.html

Zdravím všechny čtenáře. Uplynulý týden byl nabitý sportovními zážitky a hlavně byl pro dobrou věc. Zúčastnil jsem se dvou běžeckých závodů, díky kterým se finančně podpoří mobilní hospic Ondrášek. První běh pořádala Vysoká škola Báňská a konal se ve středu. A druhý pořádala Vodní záchranná služba Ostrava. Oba závody byly na deset kilometrů a trať vedla z velké části po lesních cestách. Pořadí prvních dvou vítězů byla úplně totožná, můj kamarád z Vítkovického atletického klubu byl na stupni nejvyšším a já jsem skončil na druhé příčce. Následující týdny se budu připravovat na triatlonový závod, který se uskuteční na Africkém kontinentu.  

Img_20171007_114017

Pro zpestření sportovní šňůry jsem se se svou sestrou zúčastnil turnaje ve frisbee. Turnaj se konal  přes víkend. Bohužel počasí nám nepřálo, ale to nám nezabránilo si to pořádně užít. Celkem jsme hráli 7 zápasů během dvou dnů. Celou sobotu pršelo, takže se z hřiště stalo jedno velké bahenní kluziště. Bylo super poznat nové lidi, nový sport  a zapojit jiné svaly. Určitě, když bude zase šance vyzkoušet něco jiného, nebudu se bát a pustím se do toho.

Jeden ze závěrečných závodu jsem absolvoval v lázeňském městě Karlovy Vary. Závod jsem spojil s rodinnou dovolenou a celý týden jsme poznávali tamější kraj. Závodní scéna trvala od pátku do neděle. V pátek závodili žáci a také se uskutečnil noční běh městem. V sobotu se konal závod agegroup. O závod byl velký zájem a tak se musel rozdělit na dvě vlny. Já jsem startoval v první, druhá startovala dvě hodiny po nás. Trať je jako každý rok velmi náročná, ale díky divákům je zároveň úžasná. Cyklistická a běžecká část se koná přímo v centru a tím je závod exkluzivní jak pro závodníky, tak pro diváky a kolemjdoucí. Závod jsem zakončil na 13. místě. A v neděli se konal světový pohár.

Poslední závod ČP se uskutečnil na opačném konci republiky od mého domova - v Sokolově. Tamější počasí je pokaždé podobné, velká zima a déšť. Letos tomu nebylo jinak. Po uplynulých slunečných dnech byla zima dvojnásobná. Během závodu nepršelo, ale trať byla mokrá. Plavání tentokrát připomínalo gladiátorské hry. Po výběhu z depa jsem měl ztrátu na první balík a rozhodl jsem se za každou cenu ho dojet. To se mi také podařilo s Lukášem. Když balík zjistil, že jsme ho dojeli, tak začal nastupovat. Toto tempo už jsem nebyl schopen akceptovat a musel jsem si vystoupit a pokračovat sám. Po delší době jsem se nechal dojet druhým balíkem a s tím jsem také dojel do druhého depa. Běh byl dosti náročný, protože kolo bylo kopcovité a běh také a ještě v terénu. Popral jsem se s tím a skončil jsem na 8. místě.

Třetí závod ze série ČP se konal v Táboře. Jako každý rok to byl i Evropský pohár juniorů. Závod začal v odpoledních hodinách. Celý den bylo neskutečné vedro, ale jak se blížil závod, tak se blížily mraky následované pořádnou bouří. Těsně před začátkem závodu se spustil déšť. Všechny nachystané věci v depu nám zmokly. Jakmile začala cyklistika, začalo zase svítit slunce. Závod pro mne měl velmi až neobvykle konstantní průběh. Na kole jsem vytvořil skupinku se Štěpánem a tak jsme skončili i v cíli. Skončil jsem na 6.místě. 

Druhý závod se měl konat v Mělníce, ale z důvodů rekonstrukce mostu, přes který měla vést cyklistická trať, byl zrušen a nahrazen závodem v Hamrech na jezeře. Závod byl poprvé pořádaný pod českým svazem, takže menší detaily se dají prominout. Závod byl rozdělený do tří skupin: sprint ČTA, sprint a sprint hobby. Rozdíly ve skupinách byly hlavně v tempu závodu a dozorem rozhodčích. Plavecká část měla 750m a tentokrát se mi vůbec nepodařila. Poté následovala cyklistická část, která se jela se zakázaným draftingem, to znamená každý sám za sebe. Po 20ti kilometrech jsme přešli na běh, který vedl okolo Hamerského jezera či převážně lesní nebo polní cestou. Cílovou bránu jsem proběhl na sedmém místě. Další závod se uskuteční v Táboře na konci července.

Letos se ME konalo v Rakouském Kitzbühelu. Kitzbühel se mi zalíbil hned napoprvé, krásná krajina a skvělí lidé. Do Kitzbühelu jsme přijeli v úterý a připravovali jsme se na sobotní závod. Letos se nás nominovalo více než kdy jindy, z čehož vyplívá naše vzrůstající kvalita. Den před závodem jsem absolvoval oficiální tréninky na trati. Plavecká část měla dva okruhy s přeběhem do druhého okruhu. Cyklistický úsek měl 4 okruhy. Trať nebyla úplně náročná, ale měla pár komplikovaných zatáček, na které si museli závodníci dávat pozor. A běžecká trať už byla v klidném rozpoložení.

Na start se postavilo 55 chlapů. Start se mi povedl a hned jsem si udělal místo a mohl jsem plavat bez mlácení. Plavalo se kolem dvou bójek a zpět. První bójka proběhla dobře, ale při druhé jsem byl zastaven nějakým závodníkem, který mě potopil za rameno a v tu chvíli se přese mně všichni přehnali. Ve druhém kole jsem se snažil dotáhnout na co nejlepší pozici. Bohužel jsem na kolo naskakoval až ve třetím balíku. Měl jsem nespolupracující závodníky, takže nás dojel další balík. Ve třetím kole jsem udělal chybu a nepohlídal jsem si pořadí do zatáčky a bohužel mi po ní ujel balík a zůstal jsem s nějakým Ukrajincem sám. Ten bohužel nespolupracoval a celý zbytek kola jsem musel odtáhnout, aby nás nedojeli další. Na běžecké části jsem byl mezi posledními a došla mi motivace a síla na lepší čas. Nakonec jsem skončil na 47. místě. 

Nominační testy slouží k určení výkonnosti a podle ní se dále určuje zařazení do reprezentačních skupin. Je to také nominace na mezinárodní závody. Ráno se začalo plaváním a to na 1500 metrů. Hodinku na to jsme se připravili na cyklistickou část. Jelo se 20 kilometrů časovkářským stylem čili každý sám za sebe s minimálním odstupem 10 metrů. Nejdříve jsme odjeli my chlapi a následně poté ženy. Jak dojely ženy, tak následovala běžecká část, která měla 5 kilometrů. Celkově jsem skončil na 2. místě. Výsledek byl takový, že jsem se zařadil do reprezentační skupiny A. A nominoval jsem se na Mistrovství Evropy v olympijském triatlonu a ve sprint triatlonu. Hurá!!!

Hned po dokončení závodu v Praze jsem se jel zúčastnit mini triatlonu v Bratislavě. Byl to velmi speciální závod a to ze všech stran. Byly to tři mini závody v jeden den. První závod byly rozjížďky, celkem tři vlny. Z rozjížďky jsme se kvalifikovali do semifinále, které se konalo odpoledne a patnáct minut po dokončení se konalo finále, do kterého se nominovalo jen 12 závodníků. Rozjížďky a finále měly stejný program jako jiné triatlony, ale v semifinále bylo proházené pořadí disciplín. Začínalo se na kole následoval běh a poté plavání, ze kterého se běželo do cílové brány.  A jak jsme to mohli vše stihnout??? Distance byly tak krátké, že časový harmonogram byl opravdu kraťoučký. Plavání mělo 175 metrů, cyklistika byla opravdu technicky náročná a měla 5 kilometrů a běh měl jen 1,5 kilometrů. Nakonec jsem závod skončil na 6. místě.

Následující týden po závodu v Jablonci byl závěrečný závod a také mistrovství ČR aquatlonu v Praze. Tyto závody byly také zároveň nominační na mistrovství Evropy v aquatlonu. Plavecká část byla totožná jako na předchozích závodech, plavalo se 400 metrů na krátkém bazénu. Po ukončení plavecké části jsme přešli cestu a byli jsme v parku, kde se konala následující běžecká část. Běželo se 5 kilometrů na střídavém povrchu, chvíli po chodníku, pak po kostkách, trávě a štěrku. Každý si našel svůj silný úsek. Závod jsem dokončil na druhém místě, díky čemuž jsem se nominoval na mistrovství Evropy a zároveň jsem ovládl celý český pohár pro rok 2017.

Druhého aquatlonového závodu jsem se zúčastnil  v Jablonci. Závod se konal hned následující den po návratu ze soustředění na Mallorce. Bohužel se letošní závod nekonal na atletickém oválu, na který jsem se těšil, ale na louce hned vedle bazénu. Plavecká část byla stejná jako vždy. Plavalo se na 400 metrů na krátkém bazénu. Následoval velmi krátký přesun ven na louku a za dvě hodiny po odplavání se začaly startovat první rozběhy. Hned při rozklusáni jsme s trenérem věděli, že to nebude ono. Byli jsme unavení z cestování a z intenzivního tréninku na soustředění. Ale i tak jsme nikomu nechtěli dát nic zadarmo, tak jsme se bili do posledních metrů. Nakonec jsem skončil na třetím místě a trenér ve své kategorii na prvním místě.

Další soustředění v teplých krajích.

Po Canarech jsme jeli na Mallorcu. Tentokrát to byla reprezentační akce, kde doplněk byl Kerberos. Na tomto soustředění jsem zaujal dvě role a to jako asistent trenéra a samotný reprezentant.

 Jelikož to pro většinu už bylo druhé soustředění, mohli jsme se vrhnout do vyššího tempa.

Byli jsme ubytování v překrásném čtyřhvězdičkovém hotelu. V hotelu bylo neuvěřitelně nádherné relaxační centrum, venkovní i vnitřní bazén.

Důležitou součástí tréninku je kvalitní jídlo a výživa a to se zde splnilo na sto procent. O kvalitní jídlo se postaral hotel, o doplňky zase nutrend a finclub.

Pro zpestření jsem se zúčastnil s našim týmem místního běžeckého závodu. Byl to pro mě běžecky nejdelší závod - půl maraton. Závod byl úžasný. Závodníků bylo tak akorát ani málo ani hodně. Organizace byla na super úrovni, na každém důležitém bodu byli policisté a asistenti. Ale co jsem si užil nejvíce byl konec závodu. Prodírali jsme se malým městečkem s ještě menšími uličkami a trasu lemovali jásající fanoušci. V jednom úseku byla skupinka bubeníků, kteří zvučně hráli na své bubínky, najednou jsem cítil, jak mi v žilách pumpuje adrenalin a pustil jsem se do pořádného boje. A to jsem ještě nezmínil to nádherné slunečné počasí, no prostě vysněný den. 

Aquatlon v Karviné.

Mezi soustředěními jsem si odskočil na závod ve vedlejším městě, v Karviné.

Samozřejmě se to neobešlo bez lehkých komplikací. V pátek, čili den před závodem, jsem si zajel otestovat svou výkonnost do Prahy, kde se konaly reprezentační testy. Ty se skládaly z plavecké a běžecké části.  Plavalo se pětkrát třista metrů a běžel se pětkrát dvoukilometrový úsek na zastřešeném dvoustovkovém ovále.

Po skončení jsem jel se svým týmovým kolegou Michalem ke mně domů. V sobotu ráno vše krásně vycházelo, parádní snídaně, ovesná kaše s ořechy a ovocem no prostě pohoda - klídek. Tak jedeme autem na závod a najednou se auto začne třepat, no bezva! Píchnul jsem, ale Kerberos nic nezastaví a začali jsme měnit kolo. Naštěstí jsme stihli, jak registraci, tak se i pořádně rozplavat.

Plaveckou část jsem si zkušeně pohlídal. Běžecká část se uskutečnila jako loni v nedalekém parku se startem na náměstí. Začátek byl velice ostrý, ale já mám skvělého trenéra, který mi řekl taktiku, abych se nesplašil na začátku, ale nechal si to na konec. A díky tomu jsem vyhrál. Je to prostě skvělá spolupráce.

Milí čtenáři, je tady report ze soustředění v teple.

Letos mám naplánované nejedno soustředění. První jsme jeli na Grand Canary.

Větší část výpravy zaujal náš tým Kerberos a doplnila ji část juniorské reprezentace. Jelikož to bylo pro všechny první soustředění,  tak základem kempu bylo najíždění velkého objemu. Každý den jsme absolvovali tři tréninky, které doplňoval strečink.

Během soustředění jsme měli i kulturní zážitek v podobě místního každoročního karnevalu, který se uskutečnil hned pod našimi okny. Byla to osmi-hodinová přehlídka všemožně nazdobených autobusů s hudbou a neskutečný davem masek.

 Ale zpět ke sportu. Plavecké tréninky jsme absolvovali v městském bazénu. Cyklistické švihy byly časově nejnáročnější, pohybovaly se v rozmezí od jedné hodiny až po šesti a půl hodinové dlouhé tréninky. Ostrov je sopkoviteho typu, takže rovinu jsme hledali velmi těžko, většina trasy vedla přes kopce. Nemohli jsme si nechat ujít vyjížďku na místní radar, který se nachází v necelých dvou tisíci metrech nad mořem.

 A nakonec se podíváme na běh. Kvůli časové náročnosti jsme měli běh zařazen vždy před snídaní. Běžecká trasa byla opravdu nádherná, kolem moře po promenádě mezi palmami. A když byl na programu regenerační klus, tak jsme běželi po pláži a užívali si východu slunce. 

Letošní sezóna začíná ve velkém stylu. Celý náš tým se zúčastnil legendárního závodu Jizerská 50, a proto bylo důležité se na něj pořádně připravit. Základní objem jsem najížděl už od listopadu na kolcích. A v lednu jsem jel na soustředění do Srní. Soustředění trvalo pro mně a mého trenéra 14 dní. První týden jsme trénovali s juniorskou reprezentací a druhý týden se vystřídali s týmem Kerberos!!!

Základem soustředění bylo zapracovat se a najet řadu kilometrů na běžkách. Doprovodný program bylo plavání a nordic walking. Večery jsme trávili společnými akcemi ve sněhu nebo saunováním v parní nebo finské sauně, které se nacházely hned vedle bazénu.

Týden před Jizerkou jsme si udělali jako tým, mini soustředění přímo na trati. Najížděli jsme trať od čtvrtku do pátku, a že jsme teda najezdili kilometrů, v neděli jsme znali každou zatáčku. Jelikož nechceme usnout na vavřínech, tak jsme jezdili mezi běžkami i plavat.

Samotný závod byl neskutečný. Na start jubilejní 50té PADESÁTKY se postavilo přes 6tisíc závodníků. Startovalo se po vlnách o 500 lidech. Já jsem startoval z druhé vlny. První vlna startovala rovnou se zapnutými lyžemi. Ostatní vlny s lyžemi v rukách a postupně je nasazovali, jak byla volná stopa. Jakmile byl povel naší vlny, tak jsem vyběhl jako střela, abych měl náskok a udělal si místo. A následovalo přeskakování ze stopy do stopy a předjíždění pomalejších. Po trati bylo několik občerstvovacích míst, v rychlosti jsem nasál gel a čaj a pokračoval v divoké jízdě. Během závodu se počasí umoudřilo a obloha se zbarvila do modra. Cílovou pásku jsem protnul v čase 3h a 1min.

Na druhý svátek vánoční se jako každý rok už po 39 let, konal běžecký závod kolem Poruby. Mého rodného domova. Start a cíl byl na Sportovním areálu Poruba. Trať nebyla úplně dobře značená a tudíž se celková vzdálenost mohla lišit. Celkově měřila trať 14 kilometrů a běželo se po chodníku nebo asfaltu.

A nějaká ta čísla. Zdolal jsem 14 kilometrů jako 1. a to v čase 46:19

Výsledky:

http://tjliga100.wz.cz/dokumenty/stepan.pdf

Články:

https://poruba.ostrava.cz/cs/o-porube/aktualne/stepanskemu-behu-porubou-kralovali-bezci-z-ssk-vitkovice

http://www.bezvabeh.cz/clanek/5112-temer-dve-stovky-ucastniku-na-stepanskem-behu-v-ostrave

 Dsc_6913

Vánoční Lysá

Na Vánoce se vrátil můj kamarád až z dalekého Rumunska. A jak jinak to oslavit než sportovně. Na Štědrý den jsme si přivstali a vyběhli jsme se podívat na střechu Beskyd. Vyjeli jsme v sedm ráno z Poruby a o půl jedenácté jsme byli zase zpět. Celý výšlap nám zabral necelé dvě hodinky a to i s focením nádherného výhledu z nejvyššího vrcholku Beskyd. Ať jsme se rozhlíželi, jak jsme chtěli, žádné červené sáně jsme neviděli, a tak jsme spěchali domů ke zdobení stromečků.

 Dsc_0169

Fotografie hovoří za vše.

Dsc_0037

Celkové výsledky:

 http://results.onlinesystem.cz/upload/2016/616/10%20km%20-%20ABS%20po%C5%99ad%C3%AD.pdf 

Tn-2001 Domaci-optikaUcto-jk

V pátek 28.10. se koná každoroční Porubský čtvrtmaratón a já na něm nebudu chybět. Přijďte závodit, fandit, užít si sportovní dopoledne. Strat hlavního závodu je v 11:00.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Porubsky-ctvrtmaraton

Po závodech v Brně jsem měl zasloužený odpočinek až do konce září.

Začal jsem studovat na Vyšší odborné sociální škole v Ostravě a využil jsem volného času pro přípravu propagačního materiálu pro potencionální sponzory.

Zažádal jsem si o zařazení do Centra individuálních sportů Ostrava(CISO) a od 1.10.2016 mně přijali.

V rámci zdokonalení životosprávy jsem oslovil nutriční terapeutku a od října začínám s novým jídelníčkem pod vedením paní Tataříkové. 

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10103510226-sport-v-regionech/316297370030039-mcr-v-olympijskem-triatlonu

Po dvou letech se vrátil triatlon zase do Brna a hned jako Mistrovství ČR v olympijském triatlonu. Závodní pole bylo rozděleno do dvou skupin.  Open s juniory, ti jeli poloviční distance a skupina elit, která jela olympijské distance a bojovala o nejcennější titul na českém území.

 Já jsem samozřejmě závodil o titul. Plaveckou část jsem suverénně ovládnul a z prvního depa jsem odjížděl se slušným náskokem. Z taktických důvodů jsem se nechal dojet skupinkou pronásledovatelů a začala zběsilá jízda plná nástupů a taktizování, při které jsme předjeli polovinu startovního pole a ti museli odstoupit. Do druhého depa jsem přijel s první skupinou, kde nás bylo pět. Při pokusu o zapnutí běžecké boty jsem dostal hodně nepříjemnou křeč do celého stehna, z televizního záznamu to jde pěkně vidět. Po chvilce jsem se pokusil obout i druhou botu a pokusit se rozeběhnout. Během celých deseti kilometrů jsem musel korigovat tempo, abych předešel opětovné křeči, takže jsem běžel na hranici křeče. Běžely se celkem tři okruhy. Hned v prvním jsem na obzoru viděl Lukáše Červenku a říkal jsem si: „ nějak se přibližuje, zkusím ho dohnat“, a za chvíli probíhám kolem něj. Ve druhém kole jsem dostal info od trenéra, že se přibližuji k Frantovi Linduškovi, no tak na to jsem si řekl: „ doháním Frantu, nó, tak to zkusím“, a v půli kola mu dýchám na záda. V té době se kolem mne prohnal z druhého balíku Přemysl Švarc. Ve třetím kole jsem se ještě pokusil dohnat Frantu Kubínka, který se nacházel na poslední medailové pozici. Bohužel už mi nestačili síly ani čas, křeč si vzala svou daň. Nevadí, 4. místo na Mistrovství republiky je pro mne velmi slušný výkon. Díky tomuto úspěchu jsem se vyhoupl až na 2. místo v celkovém pořadí v Českém poháru za rok 2015/2016.

Lázeňské město Karlovy Vary, hostily už poněkolikáté Evropský pohár v triatlonu. Vrátil jsem se sem po dvou letech, protože v minulém roce jsem měl nehodu na kole a můj zdravotní stav mi nedovoloval ještě závodit. Konkurence zde byla maximální a stačí na to jediný důkaz, na startu byl Jonathan Brownlee, že vám to něco říká? Je to tak, na letošní olympiádě v Riu skončil na druhém místě.

A podle toho se i závodilo. Od začátku až do konce se všichni snažili ho dohnat, byl to takzvaný hon na Jonathana. Samozřejmě je to skvělý závodník a nikomu nedal šanci. V plavecké části se plavaly tři okruhy po 500 metrech. Cyklistická část byla nejnáročnější, jelo se sedm okruhů v samotném centru Varů. Trať byla nejen technicky náročná, ale také fyzicky. Bohužel na závodech vyšší úrovně platí pravidlo, když vás dojede první, tak končíte a Jonathan v cyklistické části stihnul takhle vyřadit půlku startovního pole a já jsem byl poslední, kterého stihnul předjet. Musel jsem odstoupit a dojet do druhého depa, kde jsem předal čip a fandil zbývajícím závodníkům. Jonathan předvedl famózní běžeckou část a skončil s neskutečným pěti minutovým náskokem na druhého závodníka.

Příští rok by se zde měl konat světový pohár, tak uvidíme…

Závod na Lipenské přehradě se konal v době olympiády a ve městě Lipno byl hlavní Olympijský park. Z tohoto důvodu jsme se zde vydali už o týden dříve, abychom se mohli naladit na tu správnou vlnu. Byli jsme ubytovaní v nedalekém líbezném městysu Frymburk a to ve složení moje babička s mamkou, týmový parťák Ondra a věrný přítel Michal samozřejmě i moje maličkost. Harmonogram všech zúčastněných byl velice pestrý. Dámská část se každý den vypravovala objevovat krásy okolních turistických míst. A pánská? Ta měla velice náročné, ale zábavné dny, ráno běh završený snídaní, mini pauza a hned nasedat na kola a najíždět trať závodu. Po kole oběd a krátký šlofíček. Když jsme načerpali trochu sil, vydali jsme se do víru zábavy v Olympijském parku, kde jsme si vyzkoušeli naši všestrannost. Den jsme završili plaveckým tréninkem, ale to už u našeho penzionu. Plavecké tréninky jsme museli absolvovat v neoprenu, protože voda byla dosti chladná.

Samotný závod se konal v sobotu a počasí nám přálo. I když celý týden bylo slunečno a teplotní ryska se vyšplhala až k třiceti stupňům, na vodě se to skoro neprojevilo, takže plaveckou část jsme absolvovali v neoprenu. Plavali se dva velmi krátké okruhy sčítající 700m. Po plavecké části jsem měl solidní náskok a potom to přišlo, začátečnickou chybou mi na začátku kopce spadnul řetěz a zařadil jsem se až za druhou skupinu. Celkem se jely tři okruhy a ve druhém okruhu jsem dohnal druhou skupinku v pořadí a takto jsme dojeli až do druhého depa. Běžecky jsem se cítil skvěle a vůbec jsem se nešetřil a snažil jsem se aspoň trochu dohnat první skupinku, která už měla solidní náskok. V běžecké části na nás čekaly dva okruhy po 2,5km. Bohužel při závodě nebylo žádné občerstvení a navíc špatné značení běžecké části, ale i přes tyto problémy jsem skončil na krásném šestém místě. Po závodě jsem měl rozpolcenou náladu, z části jsem byl naštvaný na řetěz, ale na druhé straně jsem byl rád, že jsem dohnal druhou skupinu a ještě z toho velmi dobře zaběhl. Uklidňující slova trenéra: „Chybami se člověk učí“.

V Táboře se konal EP juniorů, takže náš start se posunul až na čtvrtou hodinu odpolední. Celý den nás provázel velmi silný déšť. V době našeho startu začal asfalt usychat a i tak, se na kole muselo dávat pozor, protože naklopit zatáčku na přechodu pro chodce je velice pikantní záležitost.

Před startem jsme s trenérem plánovali začátkovou taktiku a domluvili jsme se, že plavání pojedeme tzv. na půl plynu, abych nebyl při výběhu zbytečně zahlcený laktátem. Zvolili jsme tuto taktiku, protože přeběh z vody ke kolu, byl do strašně prudkého kopce. Rady jsem využil a z vody jsem vyběhnul jako ranní ptáče. Ze začátku cyklistiky jsem byl v prvním balíku, kde se na čele střídali ruští reprezentanti, kteří byli v Táboře na soustředění a završili to závodem. V kopci ještě přidali na intenzitě, ale toto tempo jsem zatím nebyl schopen akceptovat. Za chvíli jsem se nechal dojet dvojicí za mnou, abych pošetřil trochu síly na běh. Běžecká část byla velice pěkná, protože vedla skrz náměstí a po cyklostezce kolem přehrady. 

Nakonec jsem se umístil na celkovém 12. místě. Tento závod byl zároveň i mistrovstvím ČR ve sprint-triatlonu, takže jsem skončil jako třetí vicemistr v kategorii U23.

Mistrovství Evropy U23 Burgas

Na letošní ME U23 jsem se nominoval jako jediný muž a z žen Tereza Zimovjanová, zúčastnili se i Jiří Kalus a František Linduška jako samoplatci.

Kategorie mužů startovala až v odpoledních hodinách, kdy se už navyšoval příliv. Start byl z pláže a mně se start velice podařil, všichni se museli vypořádat s velkými vlnami. Z vody jsem vybíhal na desátém místě a následoval velmi těžký přeběh do depa pro kolo, nejdříve se přes pláž dostat na promenádu a po té zdolat 68 vyprahlých schodů.

Franta a já jsme začali cyklistickou část spolu, ale už na 3km neprofesionálně jeden španělský závodník srazil Frantu a ten byl nucen odstoupit. Na kole jsem se cítil v plné formě a šlo to na mě vidět, skupinka, ve které jsem se nacházel velmi dobře spolupracovala a v půlce prvního okruhu už jsme dojeli vedoucí skupinu. Na konci prvního kola se velká část závodníku sjela do jednoho balíku čítající 54 jezdců. Nikdo nechtěl tahat špice, aby se neunavil před náročným během, takže celý balík dojel až do depa, kde si závodníci vyměnili kola za tenisky a započal hon o medaile.

Běh pro mě začal velmi slušným tempem, ale na 2 kilometru se projevila únava a výkonnost šla rapidně dolů a stal se z toho boj o dokončení. Bohužel to stačilo až na 50. místo, ale nevadí, ponaučil jsem se z toho a příště se to ukáže.

Další velký závod budu mít na konci srpna v Karlových Varech, kde se pojede evropský pohár.

Letos se konal po dlouhé době závod v Plzni. Muži i ženy zde měli možnost bojovat o akademické tituly. Závod si vzal pod křídla reprezentační trenér Jan Řehula. Závodilo se na olympijských distancích.

Start závodu se ukázal naprosto skvělý. Po odplavání 1500m v krásné vodě jsem měl neskutečný náskok. V cyklistické části byl zakázaný drafting čili zákaz jízdy v balíku. V průběhu jsem se dostal na 4. místo. Cyklistika byla dosti náročná, protože trať v okolí je velice kopcovitá a závod ještě stěžovali závodníci ze zadních pozic. Běžecká část pro mne byla utrpením, energie vyčerpána a ještě se ukázali střevní potíže. Takže ze závodu o medaile se stal spíše závod s časem.

Aquatlon v Brně byl poslední závod v aquatlonovém poháru. Konkurence byla velmi vysoká a běžecká trať ještě více. Závod začal jako pokaždé v bazénu, ale změna byla v distanci, závodníci museli absolvovat 500m. Plavání jsem standardně ovládl.  Běžecká část se odehrávala nedaleko plaveckého areálu, většina trati byla po trávě a štěrku, takže povrch nic moc. Po velkém boji v posledním kole jsem skončil na třetím místě v celkovém pořadí.

Nymburk má jedno plus - nejlepší sportovní centrum v Česku. Nově zrekonstruovaný velký areál, kde si na své přijde velká spousta sportovců různého odvětví.

Letos jsem byl už několikrát na tomto místě a užíval jsem si tam nejen spousty dřiny, ale i zábavy. Plavecké tréninky byly na 25 metrovém bazénu. Běháni si vychutnával na cyklostezce lemující Labe a přilehlém běžeckém oválu. A Cyklistické švihy byly všude okolo. Každodenní večery se zakončovali v relax centru.

Nominační testy České reprezentace v triatlonu

                Jako každý rok se musí prověřit závodníci, jak na tom jsou a vedení musí vybrat, kdo bude reprezentovat naší malou zemičku. Letos bylo počasí opravdu vydařené, slunce hřálo po celý den. Testy se uskutečnily na Plzeňském bazénu, kde se plavalo 1500m kraulem. Cyklistická a běžecké část proběhla na uzavřeném cyklistickém okruhu, který měl 1100m. Na kole museli všichni zvládnout 20km časovku a následně po tom s menší pauzou 5km běh.

                Letos byla účast veliká, sešlo se okolo 25 nejlepších reprezentantů o boj na Mistrovství Evropy v kategoriích junioři, K23 a elite.

Celkovým nejlepším časem 1:02:00 jsem si zajistil účast na ME K23 a Akademické mistrovství.

Držte mi palce, ať se mi daří mezi velkými hráči.

Můj článek pro triatlon:

http://www.etriatlon.cz/rozhovory_profily/cr/45513_chci_si_nechat_vytetovat_olympijske_kruhy_s_rokem_ucasti_rika_jakub.html

Aquatlonové mistrovství

Mistrovství se konalo jako v loňském roce v Jablonci nad Nisou. Závod nebyl úplně dobře načasován, protože týden před tím jsme se vrátili ze soustředění z Mallorky. Plavalo se 800m v bazénu, plaveckou část jsem suverénně ovládnul. Zhruba po třech hodinách začala naše běžecká část, kde jsme byli spojeni všichni muži (od juniorů až po nejstarší veterány), takže jsem se mohl pořádně připravit na start. Počasí bylo velmi špatné, chladno a ještě k tomu pršelo. Naštěstí pro mně, jsem měl tretry a nemusel jsem se bát, že mi uklouzne bota na mokrém tartanu. V běžecké části jsem skončil bohužel na druhém místě, ale celkové umístění jsem ovládnul a tak jsem obhájil loňského mistra ČR.

Mallorca

Letos jsem absolvoval jedno soustředění v teple a to v ráji cyklistů na Mallorce. Kam se podíváte, tak je cyklista. Čtrnáctidenní soustředění jsem měl rozdělené do dvou bloků. První týden jsem ještě najížděl objem a druhý jsem polechtal  aerobní práh. Trénoval jsem pod vedením svého osobního trenéra, takže jsem měl tréninky na míru.

Celkem nás jelo přes 20 nadšenců, plus trenérovi svěřenci a zároveň naši týmoví kolegové. Počasí nebylo úplně na opalování, byli jsme rádi, když vysvitlo slunce a ručička teploměru se vyšplhala na 22°C. 

12672135_1240940165934471_5473745143003757389_o

V sobotu se konal druhý závod Českého poháru v Aquatlonu a pro mě první letošní a zároveň zkušební po delší pauze. A to nejdůležitější, první závod pod novým týmem KERBEROS TEAM. Ráno jsme začali plaveckou částí. Plavali jsme 400 metrů a tuto část jsem vyhrál. Přemístili jsme se na Masarykovo náměstí, kde byl start běžecké části. Start hlavního závodu byl v 15 hodin. Běželo se krásným parkem Boženy Němcové za nádherného počasí a v parku bylo opravdu rušno. Závodníci museli dávat pozor na volně pobíhající psy a děti. Po mém zimním zranění kotníku jsem ještě pořádně nenatrénoval běh, tak jsem tentokrát první dvojici, která se hned ze startu ujala vedení, neproháněl. Čas 15:53 na 5 kilometrů mi stačil pouze na 3. místo v celkovém pořadí a 2. místo v mé kategorii. 

Teď mám před sebou velký oříšek v podání plaveckých závodů na domácím bazénu. Závody začínají v pátek odpoledne rozplaváním ve 3 hodiny a první závod ve 4 hodiny. A v sobotu dopoledne bude druhý blok závodů.

V neděli odjíždím na soustředění na Mallorcu, 14 dní se budu soustředit jen na triatlon a trénovat velké penzum objemu, abych se vrátil co nejrychleji na vrchol.

Dobrý den, ahoj, zdravíčko, vítám Vás všechny po delší pauze

A co se stalo za tu dobu?

            Tak začneme od začátku. Nejprve jsem si zvrtnul kotník, když jsem šel běhat s parťákem Petrem. Na začátku tréninku jsem klopítnul na okraji díry, chvíli jsem to rozhýbával a pak jsme pokračovali dále. Po 16ti kilometrech v krásném terénu, jsem přiběhl domů a kotník se začal ozývat. Doufal jsem, že se to přes noc zklidní a ono nic. Ve dvě ráno jsem s mamkou fičel na pohotovost a tam mi dali sádru a berle. A začala neskutečná nuda. Po dvou týdnech mi sundali sádru a já se učil znova chodit. Týden mi trvalo než jsem odhodil poslední berli a mohl se pustit do lehkého tréninku.

            Co nejdříve jsem musel do vody, protože mne čekaly plavecké závody. Byly to důležité závody pro náš ostravský tým, kde bojuje klub proti klubu. První kolo těchto závodů se konalo v Krnově, kde proti sobě stály týmy ze Severní Moravy. Zde jsem plaval 100, 200 prsa a 1500 a 400 kraul.

            První kolo jsme suverénně ovládli, jak klučičí tým, tak i holčičí tým. Druhé kolo se konalo ve Zlíně, tady se sešlo 8 nejlepších týmů z celé Moravy. Zde holky suverénně postoupily z prvního místa a kluci jsme postoupili z druhého místa za Kometou Brno do finále. V březnu 25. a 26. je finále na mém domácím bazéně v Ostravě. Přijďte se podívat a fandit našemu týmu.

            Příští sobotu 19.3. mne konečně čeká první aquatlonový závod. Je to kousek od mého domova v městě Karviná. Uvidíme, jak na tom jsem po delší vynucené pauze.

            Přijďte se zúčastnit nebo fandit, budu Vás všechny čekat. Závody začínají rozplaváním v 8:00 a start první rozplavby bude v 9:00.

Dnes v podvečer jsem si zahrál na vědátora. Byl jsem požádán kolegou ze školy, abych se zúčastnil koordinačního testu na kole. Byla to super akce a jsem rád, že jsem mohl pomoci kamarádovi. 

Dsc_0213Dsc_0212


 

Ranní výšlap na Lysou Horu. Při cestě nahoru jsme předbíhali velkou spoustu turistů. Po úžasném rozhledu do dalekého okolí jsme se vypravili na sběh k Ostravici, při kterém jsme se museli vyhýbat masám lidí, kteří se teprve snažili dobít vrchol.

Dsc_0134 Dsc_0136

Všem přeji krásné a pohodové prožití svátků. 

Dsc_0121

PS: pozor na kosti :D

Letošní vyhlášení Českého poháru v Olympijském triatlonu a Aquatlonu proběhlo v lázeňském městě Karlovy Vary. V letošní sezóně jsem kraloval v Aquatlonovém poháru a v Olympijském triatlonu jsem obsadil 7. místo.

Vyhlaseni-poharu-2015

Dsc_0113

První zimní soustředění s reprezentací ČR, kterého jsem se zúčastnil, byl kousek od Pradědu. Ubytovaní jsme byli v parádním hotelu Kamzík. Součástí hotelu byl malý bazén, sauna, tělocvična, posilovna, bowlingová dráha, kolárna/lyžárna a také bar na večerní briefing. 

Soustředění jsem započal v pátek večer nočním výšlapem. V sobotu jsme začali den osmi kilometrovým plaváním v Bruntálském bazénu. Po plavání jsme měli snídani, malou pauzičku a dřívější oběd. Po obědě jsme vyjeli na kole na Praděd, cesta na vrchol byla pokrytá sněhem. Naše horáky jsme nechali u Ovčárny       a následoval výběh k vysílači. Nahoře bylo nádherné počasí, tento den vylákal mnoho turistů a běžkařů. Sjezd dolů byl mnohem náročnější než výjezd, né kvůli náročnosti, ale kvůli zimy, která se jízdou dolů navyšovala. Po příjezdu jsme měli večeři a po té následovala regenerace, masáže u mistra Soukyho a saunička. Neděle byla už v pohodovějším rytmu. Ráno jsme začali během a po snídani byl poslední trénink      v duchu závodů, spojili jsme náš trénink na kole se zábavou malých dětí, kteří byli ubytovaní ve stejném hotelu.

Soustředění jsme zakončili obědem. Neděli jsem jako obvykle skončil posilováním v tělocvičně s klubovými kolegy z JulboWay.

12364401_10205372995632550_1847639287_o

Soustředění bylo v krásném okolí Malé Úpy, ubytování jsme měli v zrekonstruované horské chatě. Obsah soustředění byl zaměřený hlavně na walking. Okolí jsme prošli křížem krážem a zdolali jsme nejvyšší vrchol naší země Sněžku. Plavecké tréninky jsme uskutečnili v blízkém Trutnově, kde nám vyšli vstříc s místem pro trénink. Ráno jsme započali posilováním, následoval běh v kopcích a hned potom rychlá snídaně, pak jsme zajeli na bazén a honem zpátky na oběd. Po obědě jsme se rozdělili na dvě party, jedna jela na horské kolo a druhá se vyřádila na kolečkových běžkách. Rychlá svačina a vydali jsme se pěšky s hůlkami na túru. Večer jsme měli společný strečink, saunu a zakončili jsme den parádní večeří. Po večeři jsme plánovali následující sezónu a týmové aktivity.

905719_1671427516477414_2473124010582789367_o

28.10. na tento Státní svátek se koná každý rok běžecký závod Porubský čtvrt maratón (10 548m). Letos už to byl 14. ročník a moje třetí účast. Závod se koná na spodní polovině Hlavní třídy. Počasí zatím vychází nádherně, vždy bylo krásné babí léto.  Stromy byly kanárkově žluté, obloha čistě modrá a ručička teploměru se vyšplhala na tak vysokou teplotu, že jsme běželi v kraťasech a tričku.

Odstartování závodu proběhlo na začátku Hlavní třídy v 11 hodin. Běželo se 6.5 koleček a finish line byla u kruhového objezdu. Hned ze startu se pole hodně roztáhlo, chytl jsem se první větší skupinky. Před námi už byl jen jeden osamělý běžec, který hned od začátku nasadil vysoké tempo. Naše skupinka ze začátku obsahovala 12 členů, postupně odpadal jen za druhým, až do posledního kola, kde se začalo pořádně závodit. Nejprve jsme nasadili vyšší tempo a na posledním půl kilometru jsme už běželi na kraji možností. Ujal jsem se vedení a náskok ještě zvyšoval. Cílem jsem proběhl na krásném celkovém 2. místě v čase 35:48,0

Děkuji rodině za občerstvení během závodu a podporu fanoušků.

Celkové výsledky http://www.tjliga100.wz.cz/dokumenty/ctvrtmaraton.pdf 

Porubsky-1-4maraton

Trenink-ve-sklepe4

Zima je za dveřmi!!!

Léto už skončilo a začíná příprava na další sezónu. Letošní triatlonová sezóna byla velmi vydařená,                  v aquatlonovém poháru jsem kraloval a v triatlonovém poháru jsem se umístil na 7. místě. Obě mistrovství dopadly výborně, aquatlon 1. místo a triatlon 4. místo.

Po závodu v Opavě jsem měl nehodu na kole, která mě odstavila na 3 dlouhé týdny od trénování. Během těchto týdnů jsem léčil zraněné rameno a nemohl jsem se zúčastnit akademického mistrovství v Táboře. Jakmile mi skončila doktorem nařízená pauza, pustil jsem se do trénování. První týden byl rozhýbávací, ale druhý už byl aktivnější a náročnější, abych se aspoň trochu připravil na poslední triatlonový závod v letošním roce. Závod se konal v Jablonci nad Nisou.

Na závod jsme vyrazili už v pátek, abychom nemuseli v sobotu velmi brzo vstávat. Ubytovaní jsme byli u mé tetičky a strýčka v Liberci, péče, kterou nám věnovali, velmi ovlivnila můj parádní výkon během závodu.

Start závodu byl ve 14:00, kdy slunce bylo ve své nejlepší formě. Plavalo se v tamější přehradě, voda měla něco málo přes 21° takže neopren byl povolen. Plaval se jeden okruh, který měl 750m. Z vody jsem vybíhal na první pozici, ale uvíznul jsem v neoprenu, což mě posunulo na pátou pozici při výjezdu z depa.

Na kole jsme jeli 5 okruhů. 3 okruhy jsme jeli ve velkém balíku, který sčítal 14 závodníků. Na konci třetího kola se větší část odpoutala a nasadila vyšší tempo, na které jsem nestačil a zůstal jsem ve druhé skupince, kde nás zbylo šest. Poslední dvě kola jsem se stal největším tahounem v naší skromné skupince.

Při opouštění druhého depa na běžeckou část jsme měli necelou minutovou ztrátu na prvního, kterým byl Jan Čelůstka. Běžecká část byla velmi kopcovitá tak jako cyklistická. Běželo se v přilehlém parku u přehrady a běželi se 3 okruhy. Do běžecké části jsem vybíhal na 14. místě a průběžně jsem se dopracoval až na skvělé 7. místo. Po třítýdenní pauze jsme s trenérem neočekávali takový parádní výkon.

Je to tady, bezdraftový triatlon je úspěšně za mnou. Jak to tak v létě bývá, bylo krásné slunečné počasí a teploty se vyšplhaly do rekordních výšin. Start hlavního závodu začínal o půl třetí. Z našeho klubu JulboWay se na start postavilo 6 borců: Foltas M., Kempa J., Vrobel L., Mikula A., Cívela P., Blahut J. a já. Plavecká část byla nádherná, plavalo se na Stříbrném jezeře, dva okruhy, přičemž každý měl 750m. V plavecké části jsem kraloval s hodně velkým náskokem. Cyklistická trať byla převážně rovinatá a část vedla i přes sousední Polsko. Na kole se jela takzvaná časovka, čili každý za sebe. Z druhého depa jsem vybíhal na závěrečných 10km na krásném 4. místě. Udržet toto místo mě stálo mnoho sil a moje nohy se proměnily v beton. Nakonec jsem do cíle přiběhl na 9. místě v celkovém pořadí.

 ZÁZNAM ČTV: 

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10155440826-triatlon/415232401363001-model-triatlon-opava-2015/

Tento závod byl také Mistrovství Moravskoslezského kraje v silničním triatlonu. Tratě byly 700m plavání, 23km cyklistiky a 6km běhu. Plavecká a běžecká část probíhala na Hlučínské štěrkovně, cyklistika vedla z Hlučína přes Plesnou, Dobroslavice, Jilešovice a nakonec přes Kozmice zpátky k Hlučínské štěrkovně. Počasí v tento den bylo parádní jak pro závodníky, tak pro diváky. Závod probíhal takzvaně za kopcem od mého domu, takže fanoušků jsem měl dostatek. Jsem rád za jejich podporu. Na start se postavilo okolo šedesáti účastníků, start proběhl ze břehu a plavali jsme dva okruhy. Hned ze startu jsem za to vzal a už mě nikdo nezastavil, na kolo jsem nasedal první a také první sesedal. Cyklistická trať byla hodně kopcovitá. Na běžecké části jsem měl už dostatečný náskok, takže jsem si hlídal náskok a do cíle jsem dobíhal v krásném čase 1:02:05. Následující závod bude už tuto sobotu 18.7. v Opavě tak se přijďte podívat a užít si sportovní den.

Týden po Mistrovství v Račicích se uskutečnilo ME v aquatlonu. Cesta byla velice dlouhá, do Kolína jsme jeli autem z Prahy, takže začátek cesty pro mně začal už o den dříve. Z Prahy jsme vyjížděli o půl osmé a v Kolíně jsme byli lehce po jedné hodině odpoledne. V průběhu cesty jsme se všichni prostřídali za volantem, aby nedošlo k nějakému problému.

Naší výpravy se nakonec zúčastnilo sedm členů. Gábina Hejtíková, která zajistila suprové autíčko a skvělé fotky. Pavlína Švadlenková, která v celkovém pořadí skončila na 6. místě. Simona Šimůnková vyhrála v kategorii juniorek, Jitka Šimáková úspěšně ukořistila bronzovou medaili v celkovém pořadí.

Klučičí sestava dopadla taky velice dobře, Tomáš Svoboda vyhrál v celkovém pořadí, já jsem skončil v parádním závěru na čtvrtém místě a Jirka Kalus na šestém místě. Trať byla stejná jako minulý rok, plaval se jeden okruh, který měl kilometr, v přístavu pro menší lodě. Po plavání jsem měl velice dobrý náskok na dalšího závodníka. V prvním běžeckém okruhu jsem se dostal až na čtvrté místo, dostal se přede mě Tomáš a dva borci z Ukrajiny. Ve druhém a posledním kole mě předběhl klučina z daleké Austrálie, dokázal jsem se ho udržet až ke konci kola a na závěr jsem ho předběhl a pozici jsem obhájil.

21.6. jsem se zúčastnil mistrovství v olympijském triatlonu, distance byly 1,5km plavání, následovalo 40 dlouhých kilometrů na kole a završili jsme během na 10 kilometrů. S trenérem Lukášem Vroblem jsme přijeli už o den dříve, abychom byli co nejvíce odpočinutí na následující závod. Hned jak jsme přijeli, vytáhli jsme kola a šli jsme se projet po trati, abychom se podívali v jakém je stavu.

Začínalo se jako vždy plaváním, start proběhl z vody a první bójka byla až po 750 metrech. Plavalo se ve veslařském kanálu, kde trénuje i olympijský vítěz Ondřej Synek. Po plavecké části jsem z 1. depa vyjížděl na 1. místě, za chvíli jsme se sjeli do osmičlenné skupinky a skoro až do konce cyklistické části jsme to udrželi. Aby nebyla nuda tak v posledním čili 6 kolečku nastoupil Honza Volár s Čelůstoku a oddělili se.

Z druhého depa na běh jsem vybíhal na pátém místě ve skupince - Kalus, Linduška a já. Kluci nasadili příliš velkou rychlost, kterou jsem si nemohl dovolit, protože jsem měl namožený kotník. Ze začátku jsem si běžel své tempo a ve druhém kolečku mě o kolo nazpět předběhl František Schoval a běželi jsme spolu. Ve čtvrtém a to posledním kole jsme doběhli Honzu Volára a předběhli jsme ho.

Výsledek na Mistrovství České republiky byl velmi pěkný, skončil jsem na celkovém 4. místě a v kategorii 20-23 jsem obsadil 3. místo. Celkové pořadí bylo následující 1. Čelůsta, 2. Linduška, 3. Kalus, 4. Powada, 5. Volár. 

V neděli 26.4. se uskutečnil poslední závod ze série aquatlonů. Závod se odehrával v Praze Chodově. Plavecká část se konala v novém areálu Jedenáctka, následující běžecká část proběhla v blízkém parku. V plavání jsem obsadil 2. místo. Start běžecké části proběhl Gumdersenovou metodou. Hned od startu jsem byl v přední linii, ve druhém kole jsem přeběhnul Jakuba Kočaře, který vybíhal přede mnou, protože vyhrál plaveckou část. Od druhého kola jsem si už jen hlídal pořadí za mnou. Díky vítězství na tomto závodě jsem se stal Pražským mistrem v aquatlonu a zároveň vítězem celého aquatlonového poháru.

                Po ukončení závodu jsme se vydali na jih za teplem. V Chorvatsku blízko městečka Trogir proběhlo VIP týdenní soustředění. Každý den jsme trénovali tři fáze, třikrát jsme jeli do nedalekého velkoměsta Split na intenzivnější plavecký trénink, mořská voda byla ještě dost studená, ale to nás nezastavilo a navlékli jsme neopreny a bylo teplo. Počasí vyšlo nádherně, díky tomu jsme se mohli pořádně projet na kole. Větší část týmu trénoval objem a někteří už museli do vyšší intenzity. Běžecká část byla vytrvalostní a terén dosti obtížný, ale s nádhenným prostředím. Kolektiv byl velice dobrý, užili jsme si spoustu zábavy, ale také bolesti. Doufám, že si to brzy budu moci zopakovat.